CHARAKTER(ISTICKÉ) DĚTI

Ze všeho nejvíc si stěžujeme na děti. Říkáme o nich, že jsou "takový" a přáli bychom si je mít raději "makové". Chceme je mít hodné, ale zároveň průbojné. Chceme, aby nás poslouchali, současně trváme na tom, aby si prosadili vlastní názor. Chceme toho po nich moc. Přitom pro to děláme málo.

Svět dospělých je v dnešní době náročný. Unaví a zabolí. Občas z nás vydá to nejlepší, ale za cenu ostrých loktů a tvrdé dřiny. Často taky za cenu lží a sobectví. Tak to prostě chodí. Kdo se nerad nechává vozit, ví o tom své. Nestačí jen tvrdě makat, je třeba být připraven na překážky.

Protože víme, jak těžké to dnes je, chováme se k dětem často zcela opačně. "Děti nemusí nic.", říkáme učitelům a známým. Být rodičem je fuška, to vám řeknu. Kdo už děti vychoval, ví o tom své. Učíte se z vlastních chyb, kterým se čas od času nevyhnete. Proto správný rodič není ten, který nedělá chyby. Správný rodič (a koneckonců i člověk) je ten, který se z vlastních chyb poučí a neopakuje je.

Vývoj osobnosti je směr kupředu. Pokud bychom ustrnuli na jednou místě, budou nás bolet nohy. Nejen ty naše. Proto by byla chyba dělat věci pořád stejně. Příležitostí změnit se jsou den za dnem stovky. Obzvláště u rodičů s dětmi.

Vychovávat znamená umění jít vpřed. Dělat věci jinak než dřív. Ten správný rodič dokáže být přísný. Ne tvrdý, ale pevný a zásadový. Jeho úkolem je dostat z dětí to nejlepší. Ani ne tak z hlediska výkonu. Daleko důležitější je charakter.

Lidem, zejména dětem, chybí pocit, že se něco prostě musí. Že si vše nelze koupit. Že na světě jsou cenné věci i přesto, že nemají peněžitou hodnotu. Děti si neumí představit, že mléko neteče proudem jako voda, že se pro vypěstování zeleniny na zahradě musí nejdříve připravit půda, nebo že výroba nábytku začíná v lese. Dětem schází vzor v rodičích.

Dospělí muži a dospělé ženy dávají dětem jasné signály, že: 1) není důležité, co umíš nebo jaký jsi, daleko důležitější je majetek, který budeš mít. 2) Nedělej a nestarej se o nic, po čem nebude následovat uznání druhých nebo peněžitá odměna. 3) Všechno se dá vždycky vyměnit, všechno si lze koupit.

To nejhorší, co se někdy může dětem stát, je jedna věc: budou čím dál víc podobní svým rodičům. Stává se to čím dál víc a stávalo se to vždy. Děti jsou zrcadlem svých rodičů. Nejen fyzickou podobou. Někdy daleko víc jejich charakterem.