KDYŽ SE CÍTÍME NEJHŮŘ

Když se cítíme nejhůř, nejobtížněji se rozhodujeme.

Když se cítíme nejhůř, podleháme přesvědčení,  že za nic nestojíme.

Když se cítíme nejhůř, ztrácíme sami sebe...

Do dveří ordinace vchází mladý člověk s prosbou o změnu. Nemá na mysli změnu auta, přítelkyně, bydlení ani zaměstnání..... ukazuje na srdce a mluví o změně uvnitř.

Prý žil více než dvacet let v iluzi, kterou si kdysi vytvořil. O sobě. O něčem, co si splnil, ale v čem už nechce žít. Je nespokojený se životem.

Chtěl být úspěšný a bohatý, a nakonec se jím stal. Chtěl být šťastně ženatý a zůstat zdravý, a také jím je. Chtěl být sebevědomý a přesně tak na lidi kolem sebe působí........

Proč se cítí nejhůř v celém svém životě?

Přesto mu musím poděkovat... možná se ptáte proč a odpověď je zřejmá:

nebýt lidí jako je on, nikdy bych si neuvědomil, v jak zkreslených a naivních představách žijeme. Mnohdy totiž sami nevíme, co od života chceme, a přesto se tváříme, že máme vše.

Příběh o mladém muži je příběhem o hledání, a dnes už můžu s lehkostí v srdci také říct, že o nalezení smyslu života, který byl léta ukrytý.

Ano, mladý muž nepřišel zbytečně. Úplně poprvé mi zavolal na doporučení jeho známé. S telefonátem váhal téměř rok a za tu dobu se jeho psychický stav ještě zhoršil. Teprve když se cítil nejhůř, vytočil mé číslo...

Nebýt jeho příběhu, nikdy bych nevěřil slovům psychologa a přeživšího koncentračního tábora v Osvětimi Viktora Frankla o tom, že teprve v nejtěžších životních podmínkách činíme opravdu moudré životní změny a rozhodnutí...

Dveře mé ordinace jsou otevřeny všem. Nejen lidem se zjevnými psychickými nebo neuspokojenými potřebami, ale taky lidem s letitými jizvami schovanými pod vrstvou společenského úsměvu a vyčerpání....

Vyčerpání z prázdnoty lidského života, kterou čas od času prožívá každý.

Jak dlouho je třeba čekat, než vytočíme číslo a požádáme o pomoc a o radu? Odpověď je snadná: vše záleží na Vašem rozhodnutí....

Nechť prožíváme smysl v tom, co je nám nejcennější: v životě.

Dr. Krpoun