LIDSKÁ MEDICÍNA II

Dříve bylo zvykem vzhlížet k lékaři. Bylo zvykem oslovovat ho výhradně akademickým titulem, jemuž předcházelo uctivě vyřčené "pane". Dříve se lidé spoléhali na to, že doktor je bezchybný. Nesmíme se proto divit, že lékař věřil ve svoji nadřazenost nad pacienty. A nesmíme se ani divit, že se poměry (konečně) mění.

Každodenní náplň povolání lékaře se často rozchází s jeho původním posláním. Léčí léky, nikoli rozumem. Rozdává těžkopádné a nesplnitelné rady, místo aby používal moudrost. Mluví více než pacient, ačkoli má v první řadě naslouchat. Proto se lidé čím dál více obracejí jinam. Obracejí se k tomu, co nazývám LIDSKOU MEDICÍNOU.

Lidská medicína je empatická pomoc spojená s životní změnou. Jde o léčbu psychických a psychosomatických problémů, kdy se mění osobnost člověka a roste jeho vnitřní moudrost. Znamená laskavý přístup k člověku v psychoterapii. Setkání dvou lidí, z nichž jeden přináší trápení (nemoc, trauma, úzkost nebo depresi) a časem si s sebou odnese kus toho druhého. Totiž zdraví, určitou moudrost a naději.

Lidská medicína je mladší než všechny ostatní medicínské nebo alternativní léčebné směry. Nespoléhá se absolutně ani na klasickou medicínu, a ani na alternativní cesty. Propojuje přístup čistě lékařský, léčitelský a psychologický. Tím se stává oborem integrativním. Jeho pilířem je hypnóza, relaxace a vhled do hlubších struktur osobnosti. Dalším pilířem jsou sugesce, terapeutický hovor, empatie a postupná nadvláda nad vlastním životem. Je oborem, který pomáhá a léčí.

Lidská medicína probíhá jako běžný psychoterapeutický rozhovor, přičemž účinkuje odlišně. Jakoby se s rostoucí délkou vztahu mezi klientem a terapeutem umocňoval účinek léčby. Léčby, která se jako "klasická" léčba netváří. Jakoby se člověk postupně měnil vlastními vnitřními prostředky, ačkoli o nich dosud sám neví. Jakoby se měnil od nejhlubších základů. Přirozenou cestou, která jemu samotnému svědčí. Cestou, na jejímž konci je nejen zdravější, ale také šťastnější.