SLIBY NEZRALÝCH

28.05.2018

V květnu bývá nejvíc svatebních obřadů. Tehdy si lidé všech věkových kategorií říkají ano před desítkami blízkých. A tomu, co u oltáře slibují, doopravdy věří. Abych byl přesný, věří tomu v tu danou chvíli. Pak už ne. Víte, proč se opouští?

O tom, jestli si partneři budou říkat "ano" i dlouho po svatbě, rozhoduje víc než jen počáteční láska. Rozhodující je pochopení. Nejen druhého, ale i sebe. Pochopit, co doopravdy chceme (sami od sebe a od života), je stavebním kamenem spokojeného života. Jestliže na to přijdete až po svatbě, je už pozdě.

Ve hře není jenom čas. Pozdě není pouze proto, že jste o pár roků starší. Celou věc je třeba vidět úplně jinak, nesobecky. Pozdě může být pro vašeho partnera. Víte, jestli si na to, co chce od života, přišel dlouho před vámi, tak mu dozajista ublížíte. Chce totiž pouze vás. Člověka, jako jste vy.

Věděl to. Už tehdy, když jste poprvé randili. To, že vás chce napořád. Do té doby posbíral více životních zkušeností a vztahů. Do té doby měl ne jednoho předchozího partnera nebo partnerku. Také se do té doby zklamal a nejspíš sám někomu ublížil. Kdysi. Jenže ne dnes. Dnes už ví, co chce. Chce být s vámi napořád a nic se na tom ani s vaším odchodem nemění.

Z toho všeho plyne, že až na dramatické důvody rozvodů (násilí, alkohol, workoholismus a opakovaná nevěra), je nejčastějším důvodem porušení svatebního slibu jediné. Neznalost a nepochopení sebe samotného. Říkáme tomu nezralost.

Zralost nebo nezralost má pramálo společného s inteligencí nebo se vzděláním. Má i pramálo společného s výdělkem v práci nebo s přehledem o politice. Tyhle faktory nehrají téměř žádnou roli. Zralost se zvyšuje věkem (někdy), zkušenostmi (také někdy) a užíváním rozumu (to zvyšuje zralost vždy). Způsobů je samozřejmě daleko víc.

Nejsem křesťansky ani jinak založený člověk. Ale jednomu věřím: tomu, když mi člověk něco slíbí. Podle některých jsem tak trochu naivní. Podle jiných ne. Moc dobře vím, že dnes slibuje každý něco. Slibujeme si termín schůzky a přijdeme pozdě. Slibujeme si kvalitně odvedenou práci, kterou ošidíme. Slibujeme si pomoc s hlídáním dětí, které se často výmluvně vyhneme. Ale nikdy bychom si neměli slibovat lásku na celý život, pro kterou ještě nejsme dost zralí.

Slíbit něco ve chvíli, kdy to tak cítíme, je hezké. Ale ty další chvíle budou jiné než u oltáře.

Ty další chvíle budou o tom, jak trpěliví, chápaví, ale také jak vyzrálí vlastně jsme.

A o tom nerozhoduje partner. O tom rozhodujeme my sami.