PSYCHONOMICKÁ KRIZE

Psychonomická krize je fenomén, kterým zde popisuji plíživou, ale o to hlubší psychologickou krizi v důsledku ekonomických ztrát. Globální ekonomická krize je sama o sobě jen prudší změnou počasí, o to horší jsou její následky. Ty psychické.

"Přesně před měsícem jsem se poprvý v životě opravdu bál o naše zdraví", popisuje v rozhovoru manažer maloobchodu, "teď se bojím o svoje ekonomický přežití. Prostě jak to psychicky zvládnu, kurva?!" Díval se a mlčel, pak tiše sklopil hlavu.

Spíše než v ohrožení života virem jsme v první fázi psychonomické krize. Zdaleka se nejedná o strach z virózy nebo z nakažení. Pořádný kus populace čeká bilance peněženky a sečtení ztrát, které nikdy nezažili. Čeká je rozhodnutí mezi tím, jestli půjdou dál, anebo to "psychicky" skončí. Psychologická rezignace pak nebude život, jak ho známe, ale spíš pocit z přežívání.

Osobně vnnímám jediné: nespoléhat na podporu vlád. Vlna psychologické rezignace se teprve spouští. Bezprostřední vliv vlády na naše životy opakovaně přeceňujeme, zatímco jsme opakovaně zklamaní. Mám na mysli vliv psychický.

Prvotní masové snižování pracovních stavů je jen labutí, po které přiletí hejno vran. Vše, co se pak stane, bude záviset na naší psychické odolnosti. Na vládě daleko míň. Nepůjde vždy pouze o to, jestli jste zaměstnaní. Psychicky zvítězí ti, kdo budou psychicky silní a přizpůsobiví nečekaným změnám. Ty budoucí totiž přijdou bez ozvání, stejně jako krize současná.

Na rozdíl od všech krizí před tím

Psychonomická krize je něčím novým. Do hluboké ekonomické recese jsme ve skutečnosti spadli dobrovolně. Nebo spíš několik jednotlivců u moci. Ačkoliv se tak dělo s ohledem ke globálním obavám z ohrožení na zdraví, rozhodli jsme se, kdy a jak do ní vkročíme. Nenastal žádný pád nadnárodní korporace. Ani zmaření politických vztahů mezi ekonomickými velmocemi. Vše se právě děje, tak jak se to děje, protože jsme si řekli, že to tak má být.

Pojem ekonomická krize budeme teď skloňovat víc než kdy předtím. Psychické dopady jsou a budou daleko masivnější než ty zdravotní. COVIDu-19 jsme se báli a předcházeli mu. Šlo vlastně z velké části o jakousi prevenci zdraví. Téhle ekonomické recesi ale předejít nešlo, o to méně jsme mohli být připravení.

Lidé se ještě více než tomu bylo od dob poslední krize rozdělí na dvě poloviny. Na ty, kteří rychle a ochotně podlehnou vládám a jejich nařízením v jakémkoli ohledu, stejně jako rapidně se šířícímu strachu a vnějším restrikcím. Vnější restrikce přijmou za své, čímž si budou vytvářet své vlastní psychologické bariéry. V jejich důsledku se budou hendikepovat v osobních i pracovních životech, budou ochromeni úzkostí s vyhlídkou dalších možných nemocí nebo úmrtí. Druhá skupina lidí naopak už nyní vnímá, že k psychologickému přežití tohoto ekonomicky násilného období musí něco změnit. Něco v sobě a začít u sebe.

Tito lidé budou hledat způsoby, jak budovat vnitřní integritu a seberegulaci bez nutnosti spoléhat na vnější zdroje pomoci. Vnější zdroje jsou už tak nejisté, čímž vlastně v lidech probouzí paralýzu a fobii... Nebo naopak odhodlání budovat silnou, psychicky odolnou osobnost s dostatkem nezávislosti.

Odolnost vlka a úzkost ovce

Ať se nám to líbí nebo ne, lidé se v nadcházejících letech rozštěpí na ovce a na vlky. Psychonomická krize vezme za své, protože odolnost a integrita vlků zvýší jejich efektivitu, zatímco se ovce budou bát a doufat v intervence vyšší moci.

Osobně nemám pocit, že procházíme pouze temnotou, anebo že nám "matka příroda" koronavirem vrací náš nenasytný konzum a chamtivost (jak tvrdí některé spiklenecké teorie). Musíme si připustit, že toto období je náročnější ve srovnání s jinými. Že jsme něco takového nečekali, a o to víc jsme vnitřně nejistí dalším vývojem. Z takové etapy třetího milénia nejvíce vytěží lidé, kteří svůj čas a pozornost věnují vnitřní integritě a osobnímu rozvoji. Lidé, kteří spíš než na vnější jistotu a vedení spoléhají na své vlastní psychické zdroje.

Psychologie, terapie a koučovací přístupy se stanou stěžejními humanitními obory. Bude daleko typičtější a všednější proměňovat se pod odborným dohledem. Tím se ještě více rozevřou pomyslné nůžky mezi lidmi: odhodlaní a nezávislí jedinci budou vyhledávat situace k zlepšení své osobnosti v rámci konkurenceschopnosti, zatímco pomyslné ovce budou stagnovat paralyzovány riziky svých rozhodnutí. Tím se stanou skvělým nástrojem lidí u moci.

Čeká nás akcelerace proměn mezi třídami lidí. Přestaňte si klást otázku, do které patříte Vy. Každý má na výběr, a přitom si vybíráme my sami.

Dr. Krpoun, Ph.D.