ROZHOVOR

Interview bylo publikováno dne 20. prosince 2019 v třebíčském regionálním tisku Horácké noviny. Děkuji za oslovení a sympatický přístup paní redaktorce Mirce Čermákové. Čtenářům přeji požehnané svátky a smysluplný nový rok 2020.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V předvánočním období si lidé navzájem přejí, aby byly Vánoce šťastné a veselé. Přejte ale někomu, kdo trpí samotou, nebo komu zemřel blízký člověk, aby byly nejkrásnější svátky v roce takové. V období adventu jsou lidé mnohem citlivější a emociálnější. Někteří propadají depresím a je dobře, když vyhledají pomoc psychologa. Jak může poradit? O rozhovor na toto téma jsme požádali psychologa a psychoterapeuta Dr. Zdeňka Krpouna Ph.D.

Pane doktore, je tomu skutečně tak, jak píšu v úvodu?
Převážná většina lidí je opravdu více nastavena na emoce. Je to dáno z velké části kultem Vánoc, který je cílen na veselost. Charakteristické pro tyto svátky je médii předkládaná pospolitost, dětské štěstí, radost a veselí v teple domova. Lidé, kteří jsou v neblahé situaci, můžou Vánocemi značně trpět. Důvodů je hned několik. Zhoršená sociální a ekonomická situace, nemoc nebo problematické zdraví omezující náš kontakt s rodinou. Časté pro vánoční svátky také je, že si spousta lidí vytváří očekávání, která se nenaplní. Ať už jde o zlepšení vztahů v rodině, naplnění různých předsevzetí, na která následně chybí silná vůle, anebo změna práce. Vánoce jsou původně svátky klidu a míru a je škoda, že jsme na to zapomněli.

Jak můžete člověku, spoutanému depresemi, pomoci?
Přijetím toho, jaký je bez sebemenšího hodnocení. Každý člověk je pro mě bytost hodná pomoci. Pomůžu také tím, že se od začátku svého působení v Třebíči snažím objednat lidi v co nejkratším časovém horizontu. My psychologové si to příliš neuvědomujeme, ale čas je významný faktor, který dokáže zcela fatálně zahrát kartami. Když se ale vrátím k vašemu dotazu, tak nejvíce pomůže člověk sám sobě tím, že přijde za psychologem. Že si připustí, že na své problémy sám nestačí. Slabé okamžiky v životě má každý z nás, ale jen málokdo o nich otevřeně hovoří. Pokud to dokážete, odměnou vám bude významná změna života a celkové zlepšení duševního zdraví.

Určitě je účinek terapie individuální. Přesto se zeptám: měl jste případy, kdy ani vaše pomoc nepomohla?
Ano. K mému zklamání nelze pomoct všem, ale je to zcela přirozené. Ačkoliv bych si ze srdce přál pomoct všem.. Je to neodmyslitelná součást práce. Je všeobecně známé, že i ta největší esa oboru měla vždy nezanedbatelný okruh jedinců, kterým nebyli schopni pomoct. Není to ani tak otázka viny, jako spíš přirozený jev. V psychologii platí ještě více než jinde, že výsledný efekt je dán sympatiemi mezi oběma lidmi. Někdy jsou velké, občas malé a jindy mohou chybět. Co mohu každému člověku slíbit, je otevřená náruč a přijetí. Nepomůže-li ani to, jsem ochotem vymýšlet alternativní cesty pomoci.

Chodí k vám lidé na doporučení svého lékaře, nebo si vás vyhledají sami?
Lidé většinou chodí sami. Dostávají doporučení nebo si mne vyhledají na internetu. Řadoví lékaři si teprve zvykají na to, že v Třebíči existuje psycholog schopný přijmout člověka během pár dní nebo do jednoho týdne. Pevně věřím, že dříve nebo později bude pro člověka s problémy zcela samozřejmé, že bude nejpozději do týdne u terapeuta. V Třebíči to nyní možné je. Splnil se tím nejen můj sen, ale především většiny lidí hledajících pomoc. Víte, když jsem začínal pracovat v Třebíči, byla tu neuvěřitelně dlouhá čekací doba. Ze zkušeností doktorů vím, že svým pacientům už ani nenabízeli psychologa, a rovnou jim předepisovali farmaka. Netvrdím, že je to vždy špatná cesta, ale jako psycholog vnímám přidanou hodnotu terapie. Je neuvěřitelné, jak se lidé dokáží změnit, když mají motivaci.

Co byste lidem poradil, aby se nenechali unést výše zmíněným kultem Vánoc?
Všem doporučuji, aby se na čas vrátili do svého dětství. Ať už to bylo před třiceti nebo před padesáti lety, společná nám všem byla schopnost spokojit se s málem. Měli jsme z pohledu dnešního konzumu málo, avšak v té době jsme vlastně měli víc, než zdravý člověk potřebuje. Také bych si přál, aby každý z nás navštívil o Vánocích nemocniční zařízení, dětský dům nebo podobnou instituci. Ani ne tak kvůli smutku, protože lidé zde dokáží být někdy daleko veselejší než my doma, ale kvůli nadhledu. Často si myslíme, že právě naše životní témata nebo naše problémy jsou to nejtěžší. A mýlíme se. Jsem přesvědčen, že teprve skutečný kontakt s realitou, jinou než jakou známe my, nám na celou věc může dodat realističtější pohled. Vzpomínám si na své vlastní dětství. Žil jsem z mála, a přesto jsem měl stále víc, než má většina dětí dnes. Občas se zastavím na ulici a pustím se do rozhovoru s člověkem, kterému se druzí raději vyhýbají. Je to přínosné hned z několika důvodů a jsem rád, že jsou pro mě tito lidé určitým vzorem toho, co je pro mě v životě opravdu důležíté.

A co je to?
Asi nic zvláštního nebo netypického. Je to rodina. Sám často svolávám rodinná setkávání a navštěvuji své sestry a rodiče. Pak je to ještě pravda k sobě, upřímnost k druhým a samozřejmě mé zdraví. Velikou radost a také určitou hrdost vnímám, když pomáhám ostatním. Umím to a nestydím se to říct. Ty nejdůležitější věci jsou pro mne jako dárky, které si nelze koupit. Člověk je musí vidět a soustavně na nich pracovat. Ať už je to zdraví, vztahy, práce nebo celkové osobnostní nastavení, jde o životní oblasti, které vyžadují naši pozornost a náš čas. Proto přeji všem čtenářům Horáckých novin, aby si pod stromeček přály ze všeho nejvíce věci, které si nekoupí. Protože to, co potřebují, mají přímo před nosem. Stačí se dívat tím správným směrem.

Publikoval: HN

Redaktorka: Miroslava Čermáková

Autor: Dr. Krpoun, Ph.D.